„Je tu na jednom kopci místo, odkud je vidět všecko, nebe i zemi...“

„Pěkný oblý vršek a na něm kulatý zámeček nebo spíše věž s půlměsícem nahoře a starým hájem dokola ; ten zámeček je vidět na míle cesty, a dole je staré dřevěné městečko se spícím náměstím a těžkým kostelem – nu, jste už doma? Vždyť je to Sobotka a ten zámeček je Humprecht...

Na hřbitově leží básnik Šolc a na břehu Žehrovky Fráňa Šrámek, který se tam chodí koupat a tvrdí, že je to nejkrásnejší místo na světě ; a kolem je tichý a sladký kraj, kde začal zeleně a modře malovat Václav Špála. A když se setmí, dřevěné městečko ševců pod Humprechtem honem usíná ; čtverečné náměstí si přetáhne peřinu tmy až přes hlavu, neboť, to víte, když svítí hvězdy, nemusejí svítit lampy...“

(úryvky a citácie z knihy Obrázky z domova od Karla Čapka, zápisky z roku 1925)

Nevedela som ako popísať príjemne mdlú, no poetickú atmosféru mestečka Sobotka. Tak som som si spomenula na útlu knížočku od Čapka, ktorého zápisky sú vskutku trefné a aktuálne i po necelom storočí. A hoci sa v Sobotke od doby Šrámkovej a Čapkovej mnohé zmenilo, genius loci pretrváva. Tu niekoľko snímok z minuloročnej Šrámkovej Sobotky. Alebo, aby som bola presná, z mestečka Sobotka. No nebyť festivalu českého jazyka, reči a literatúry Šrámkova Sobotka, nebola by som Sobotku navštívila a neboli by ani fotky. Čo by ale bolo horšie, nevedela by som o tomto kúzelnom mieste a nezažila atmosféru, ktorú opäť vypichol Čapek v zápiskoch:

„ ...tady v tom kraji starých hradů a pohanské přírody se neměří čas na desítky let, nýbrž na staletí a vteřiny.“